Svět bez tebe, Halore, je tichý a chladný,
dny jsou jak stíny, krok nejistý, prázdný.
Smích se tu ztrácí, noc dlouho bdí,
v každém tom tichu mi chybíš ty.
Vzpomínky hoří jak poslední svit,
co zahřeje duši, když nechce se žít.
I když je dálka jak nekonečný čas,
v srdci mám naději, co šeptá zas a zas.
Že cesty se spojí, až přijde ten den,
kdy bolest se zlomí a zmizí jak sen.
Svět bez tebe prázdný je, to dobře vím,
ale víra je silná — že znovu se setkáme s tím.
